sobota 18. května 2013

Recenze: Throne of Glass

Autorka: Sarah J. Maas
Knižní série: Throne of Glass #1

Čteno v: Angličtině
Hodnocení: ★★★
Anotace:
Poté, co si za své zločiny odsloužila rok v solných dolech v Endovieru, je 18-ti letá nájemná vražedkyně Celaena Sardothien postave před korunního prince. Princ Dorian jí nabídne svobodu, pod jednou podmínkou: musí se stát jeho šampiónkou v soutěži o nového královského vraha. Její soupeřové jsou zloději, vrahové a bojovníci z celého impréria a každý z nich je sponzorován členem královské rady. Pokud porazí své soupeře v sérií vyřazovacích soutěží, potom bude království sloužit tři roky a následně jí bude poskytnuta její svoboda.
Celaena považuje trénink s kapitánem stráže, Chaolem Westfallem, vyzývavý a vzrušující. Ale život u dvora ji nadmíru nudí. Všechno je hned zajímavější, když se o ni princ začíná zajímat... ale zdá se, že to nevrhlý kapitán Westfall jí rozumí nejvíce.
Poté je jeden soutěžící nalezen mrtvý... a druhý ho rychle následuje.
Dokáže Celaena zjistit, kdo je vrah, než se sama stane obětí? Zatímco to mladá vražedkyně vyšetřuje, tak díky svému hledání objeví větší osud, než si kdy dokázala představit.


Recenze může obsahovat spoilery.
Život Celaeny Sardothien, té nejlepší nájemné vražedkyně Adarlanu, se před rokem nenávratně změnil, když byla chycena a za své činy poslána do solných dolů v Endovieru - do toho asi tak nejhoršího místa, kam ji mohli poslat. A když už to vypadá, že tam stráví i zbytek svého (a pravěpodobně i krátkého) života, ji navštíví korunní princ Dorian Havilliard a nabízí jí dohodu - když se stane jeho šampiónkou v soutěži o nového královského vraha a vyhraje, tak bude po třech letech puštěna na svobodu. O tomhle nemusí Celaena moc dlouho přemýšlet a nabídku přijímá - jenže uprostřed soutěže začně někdo (nebo něco) zabíjet ostatní soutěžící a vypadá to, že vyhrát nebude jen tak.

Na tuhle knihu jsem se celkem těšila - po přečtení předchozích čtyř novel mi přišlo, že kniha může být rozhodně zajímavá. A ačkoliv měla, uznávám, až neuvěřitelně hodně much a rozhodně taky až mnoho situací, při kterých může člověk jen protáčet oči, tak mě nakonec skutečně bavila.

Co musím říct už na začátku je to, že chápu, proč tolik lidí nemá rádo Celaenu (mimochodem vážně doufám, že to jméno píšu správně) - ta holka dovede být neuvěřitelně otravná a až moc Mary Sue-ovská. Vlastně je taková snad neustále. A kdybych před touhle knihou nečetla čtyři předchozí novely, tak si ani nedovedu představit, jak moc by mě Celaena musela štvát. Nutno ale dodat, že jsem si na ni holt zvykla (a prvních novelách to s ní navíc bylo snad ještě horší - ano, evidentně to možné je) a už mi tolik nevadila. I když by v dalších knihách už konečně mohla přestat s tím neustálým vychloubáním - řekla bych, že po 400 stránkách už všichni opravdu chápeme, jak je nejlepší.

A jak už to bývá, ani v téhle knize nechybí ten již tak známý milostný trojúhelník (ale zase musím uznat, že vzhledem k tomu, jakým stylem je ta kniha napsaná, je vlastně i štěstí, že je to jen trojúhelník - i když, série je ještě mladá) a o Celaenu se uchází nejen kapitán stráže Chaol Westfall (upřímnou soustrast za to křestní jméno), nýbrž i samotný korunní princ Dorian Havilliard (taktéž). A kdo si získal mě? Jednoznačně Chaol. Toho kluka jsem měla chuť si ukradnout sama pro sebe. Líbilo se mi, jak se s Celaenou nejdřív nemuseli a následně se jejich vztah hezky vyvinul.

Což je naprostý opak toho, jak to je se Celaenou a Dorianem. Vždyť ti dva jsou k tomu druhému přitahováni prakticky jen proto, že se oboum líbí, jak ten druhý vypadá. No píchněte mě někdo. Navíc, ty Dorianovy nejrůznější úlety s ženami mě jako mají ohromit? (Ale hlavně, že v průběhu knihy se o tom jen mluví, ale nic takového se tam nestalo. No jo, přijde nová holka a hned zapomíná chlapec na své zvyky). Smutné je, že to vypadá, že to bude právě Chaol, kdo ostrouhá. Protože z toho, jak je kniha napsaná, zní možná tak tohle: Co je kapitán stráže proti sexy korunnímu princi? Naštěstí se Chaol nemusí bát a bude mít mě. Tak.

Vím, že recenze zní značně negativně - protože já si prostě uvědomuju, co za nejrůznější blbiny v té knize jsou. Nehledě na to, že mi ta soutěž přišla značně trapná - doufala jsem alespoň v něco ve stylu Hunger Games a dostalo se mi AZ kvízu - a ani jí tolik prostoru věnováno nebylo. Musím říct, že v těch novelách se vyskytovalo mnohem víc akčních a bojových scén než tady, což je škoda - protože ty dokáže Sarah psát opravdu dobře.

Jenže zase na druhou stranu se mi kniha prostě četla dobře a já se od ní nedokázala odtrhnout, až jsem si četla tam někdy do dvou do rána - i přes nejrůznější mouchy byla napsaná takovým způsobem, že si mě prostě dokázala získat a vtáhnout mě do sebe, dokázala mě donutit si oblíbit nějaké postavy (jako třeba již zmíněného Chaola) a naprosto mě do sebe emocionálně zainvestovat (což je opět chyba Chaola. Mor na něho. Nebo radši ne, ještě by chudák umřel). Hádám, že tuhletu si jako další položím do své poličky Guilty pleasures (nebo bych ji položila, kdybych nějakou měla). Ale nemyslete si, že byste si ji přečíst neměli - už jen kvůli Chaolovi bych to alespoň zkusila.

Žádné komentáře:

Okomentovat